Obsah
Mnoho lidí se v šoku ptá:
Bydlíš s pěti kluky?!
Jako jediná holka?!
Bydlím ve vile, jejíž fotogenické rysy ocení kdekdo.
Cena, kterou za bydlení platím?
Pět spolubydlících. K nelibosti některých cizích i rodilých mluvčích čeština obvykle rozlišuje tvary ženské a tvary mužské, slovo spolubydlící je však unisex: nepoznáme, zda se jedná o muže, či ženu.
No, tady u nás
tedy převládá tvar mužský:
ano, bydlím spolu s pěti kluky.
V našem genderově nevyváženém spolubydlení se nikdy úplně neschovám, i když bych někdy moc chtěla. Spím totiž v předěleném obýváku. Od kluků, jejich více či méně intimních rozhovorů, více či méně hlasité televize a více či méně hustého dýmu z vodnice mě dělí dvě věci:
paraván a police.
Chlapáčtí gentlemani
Představte si situaci: Spolubydlící Viki – vegan doslova jako hora – přijde večer domů, a jelikož se před vstupem do svého pokoje (který sdílí s jedním až dvěma dalšími spolubydlícími) nevyhne tomu, aby prošel doslova kolem mého stolu, zahlaholí tím nejjemnějším a nejsladším hláskem, jakého je schopen:
Ahojky, Aďuš!
Téměř ve stejnou chvíli však již bere za kliku svého pokoje, a svůj příchod ohlašuje parťákům patřičně chlapáckým způsobem:
Píčo, tak jsem tady!
Do stejné kategorie bych zařadila i situaci následující:
Sedíc ve svém koutku obýváku
sumírujíc si,
jak na zítřejší angličtině
zaujmout partu puberťáků,
najednou slyším:
Hele, musíš si pokládat svoje fusky na moje čisté pyžamo, které jsem si právě vypral?
Poznámka sama o sobě celkem na místě, obzvlášť přihlédnu-li k faktu, že tento konkrétní spolubydlící nosí zásadně pyžamo hedvábné.
O to více out of place působí dodatek, který přijde vzápětí:
No nic, jdu se vysrat.
Kravata a oblek (denní outfit) a hedvábné pyžamo (noční ohoz) nejspíš gentlemansky vyhlížejícího spolubydlu škrtily natolik, že si v relativním soukromí sdíleného bytu na gentlemana prostě přestal hrát.
Nečekaný Naháč
Jedna z činností, kterým se momentálně věnuji profesionálně, je online tutoring jazyků. Profesionalita nejde ve většině profesí dohromady s nahotou. Rozhodně tedy ne v online hodinách německého jazyka.
Nuže, nepsané tabu nahoty ve výuce asi uniklo spolubydlícímu, který se jedno ráno k mému zděšení zjevil na pozadí mé webkamery v podřepu a polonahý. Video zachytilo pouze tu polovinu, která zrovna nahatá byla, a můj student tedy viděl následující scénu:
Je neděle ráno, a kolem právě rádoby nenápadně proběhl neznámý naháč, to byl asi sobotní večer divoký?
Das ist mein Mitbewohner,
snažím se trapnou situaci zachránit, a jsem vděčná, že barvy na obrazovce zkreslují, mé zrudnutí není tedy viditelné.
Jen co hodina skončí, jdu do kuchyně vyčinit Vikimu, který můj příchod vítá smíchem. Své nahaté vystoupení komentuje takto:
Chtěl jsem způsobit co nejmenší damage…
Rozuměj: chtěl způsobit co nejmenší „škodu“ a pouze nenápadně proklouznout průchozím pokojem.
…Ale pak mi došlo, že to bylo asi ještě horší, co?
No, aspoň že mu to došlo.
Míry jsou důležité!
Když člověk bydlí v obýváku, která slouží občas jako klubovna, občas jako čajovna, kino nebo kancl, doslechne se různé zajímavé věci. Třeba to, jak důležité jsou v maskulinním světě míry.
A vy se s holkama nebavíte o tom, jakej má tvar a velikost?
Diví se kluci při jedné ze „schůzí“, která má sloužit ke stmelení kolektivu na bytu.
Ne, to tedy nebavíme:
aspoň ne v té mojí bublině.
Dojdou-li témata k diskusi na schůzi, přihodí někdo otázku:
Kozy, nebo zadek?
A hovor zase může proudit jako na drátku.
Jindy zase sedím u svého psacího stolu s výhledem na park Lužánky, když mi do zorného pole vstoupí Johny:
Áďo, můžu tě o něco poprosit? Změřila bys mě?
Předpokládám, že se jedná o jednu z mnoha schválně dvojsmyslných slovních hříček, ovšem tentokrát jsem se přepočítala. Johny se vytasí s profesionálním řemeslnickým metrem, a už se staví ke zdi, abych změřila jeho výšku od hlavy až k patě. Moji pomoc potřebuje za dvěma účely:
- Aby poskytl jasná data dalšímu spolubydlícímu Jamesovi, se kterým se vsadili o vzájemné výšce.
- Aby poskytl aktuální a přesná data slečně, se kterou má jít ven.
Chudáka Jamese, který mi později zastoupí cestu se stejnou otázkou: zda mám čas ho změřit, stroze odbydu, neboť se v letu chystám na večerní hodinu němčiny. Času nazbyt fakt nemám, a tak Jamese bude muset změřit někdo jiný.
Kdyby QR KÓD fungoval NEJEN NA PIVO…
Dokonalý pivní systém
Kdo byl u nás na návštěvě, možná jej zaujaly QR kódy vylepené na různých místech bytu. Snad nejpozoruhodnější je QR kód velikosti A4, vylepený na zdi SPÍŽE (ano, máme i spíž). Ten hlásá: Johny Pivo, a hned pod ním se rozkládá bedna s vyskládanými flaškami od piva, některé jsou prázdné, jiné plné.
Systém piv funguje u nás dokonale. Smyslem QR kódu ve spíži je ten, že z bedny si může kdokoli pivo vzít (Lahve vracet! hlásá nápis hned pod QR kódem) a rovnou zaplatit Johnymu, který pivní režim udržuje v chodu. Myšlenka je taková, že máme-li návštěvu a přepadne nás chuť na pivo, nemusíme na jedno jít dál než do spíže. Důležitá poznámka: Systém piva ve spíži je propojený s ledničkou. V naší lednici se permanentně chladí 3 lahve piva, tak aby teplota lahváčů byla vždy optimální a ne zteplalá, že.
V praxi to tedy vypadá takto:
- Přijde na návštěvu Pepa.
- Spolubydlící chce Pepu pohostit a nabídne mu pivo.
- Pepa se podiví, že máme takovou zásobičku piva.
- Spolubydlící jde do ledničky, odkud vytáhne akorát vychlazené pivo.
- Spolubydlící jde do spíže a doplní lahváč do ledničky, aby jejich počet neklesl pod kritickou trojku.
- Ve spíži naskenuje spolubydlící QR kód, aby Johnymu poslal 15 Kč za lahev piva.
- Pepa a spolubydlící jdou na pokec do obýváku, kde však za paravánem však možná sedí Áďa (to jako já), a vyslechne tak konverzaci, aniž by o to obzvlášť stála.
Zhroucený uklízecí systém
Na uklízení jsme se taky pokusili vybudovat jasný systém. Na lednici nám dokonce visí precizně propracovaný Hygienický plán (nekecám!), který zahrnuje jména všech členů domácnosti a tabulku, kde jsou přesně definované úkony, jež je potřeba v rámci úklidu plnit. Například: vynést koš, vystěrkovat sprchu, poutírat dlaždice. V ideálním by případě si dotyčný, který má službu, každé políčko odškrtl nebo do něj vepsal svou iniciálu.
Jenže: systém uklízení se u nás zhroutil.
K tomuto jevu přispívám já jako reprezentantka ženského genderu naprosto rovným dílem, jako moji mužští spolubydlící. Ba dokonce, mužský tvůrce precizně propracovaného Hygienického plánu by uklízel velmi rád, jenže – byl by asi jediný.
Teorie o tom, že ženy uklízí, zatímco muži jsou bordeláři, praxe našeho spolubydlení naprosto vyvrací. My zkrátka neuklízíme, nehledě na to, s jakým genderem se identifikujeme.
Nefunkčnímu systému uklízení nepomáhá ani výhrůžný vzkaz na ledničce, který již měsíce naprázdno hlásá:
Umýt pračku – SMRDÍ!
Kluci a Kosmetika: Jsou kluci vážně minimalisté?
Někteří kluci v porovnání s holkami možná vskutku méně krémů používají.
Naše koupelna však boří tento stereotyp genderový.
Plochy naší koupelny okupují
- krémy,
- gely,
- šampony,
- vodičky,
- tužidla,
- parfémy,
- tamponky,
- fén
- a další serepetičky.
Uživateli těchto kosmetických pomůcek jsou mí mužští spolubydlící.
Mezi tím se krčí mých pár švestek:
- mýdlo
- tuhý šampon
- bambusový kartáček
- kokosový olej s kurkumou (má verze pasty na zuby)
Rozdíl mezi mužskou a ženskou kosmetikou u nás nespočívá v množství přípravků, neboť těch kluci používají habaděj. Zásadní rozdíl je v barvě: až na výjimky jsou obaly klučičích kosmetických přípravků laděny do černa. Černé obaly jsou doplněny o nápisy jako ROCK FACE nebo ANGRY BEARDS.
Shrnutí: v množství kosmetiky mí kluci minimalisté nejsou. V designu však minimalisté jsou. Zatímco na holky působí slogany hraničící někdy s afirmacemi, jako třeba Life isn’t perfect, but your make up can be, klukům stačí Angry beards.
Závěr: Holka a pět kluků?
I když bydlet s pěti kluky
Pro jednu holku náročné je,
To bydlení mi čas od času
Své světlé stránky odkryje.
Kupříkladu tehdy, když sedím u psacího stolu, a vtom se vedle zhmotní Johny a s výrazem hluboké lítosti pronese smutnou pravdu:
Děvčico, ty máš strašně málo USBček, potřebuješ to tu vytunit!
O hodinu později už je k mému laptopu připojena nejen nová myš, ale také druhý monitor a extra klávesnice. Nebýt Johnyho, ani bych si neuvědomila, že něco tunit potřebuju, natož abych v tunění podnikla nějaké praktické kroky.
Pár měsíců s klukama v Zámku (tak našemu bytu ve vile naproti Lužánkům přezdíváme) mi pomohlo si uvědomit, že:
Pro nějaké zdravé vztahy potřebuji hranice.
V obýváku za paravánem
Je to těžké velice.
Dovětek
Poslední dobou mi na mysl přichází esej Virginie Woolf, který již roky čeká na to, až si ho přečtu: Vlastní pokoj.[i]
[i] Z anglického A Room of One’s Own.
