Komfort
Můj největší nepřítel? Komfort. Maže mi med kolem huby, až nemám slov. Ne že by nebylo, co říct – ale to bych musela vyvinout úsilí, abych mohla něco říct. A to se mi nechce. Dílem Komfortu se z medu stává vteřiňák. Olepená sladkým vteřiňákem zůstávám přilepená k místu a nikam se nehýbu. Myslím si, že nemůžu.
Pusa zalepená vteřiňákem se nepustí jen tak na špacír. To by musela hnout brvou, a to se jí nechce. Ten vteřiňák je tak sladký – ťutí, nyný, roztomilý. Pusa si žádá med, aby nebyla, kým je – hubou. Pusa chce být pusinkou. Roztomilá pusinka oblepená medem nemusí hnout svalem; včely se na ni lepí samy, a tak je obklopená blahobytem.
Slaďoučko a blahobyt – co lepšího by mohlo být?
Tohle Komfort dobře ví, a tak do Živého zamíří –
Živé medem oblepí, a Živé pak na Komfortu lpí…
Huba možná není pohledná,
ale není z cukru princezna.
Zato pohodlná Pusinka
se v kapce vody rozpindá.
Myslíš si, že Komfort chceš?
Med si kolem huby mažeš.
Diskomfort
Můj opravdový přítel nese titul Dis. Poznám ho spolehlivě podle toho, že ho nikdy nechci vidět. Nechci přiznat Diskomfortu, že má vlastně ve všem pravdu. Mám medem ulepenou hubu.
Můj přitel mě má na háku – klidně mi dá do frňáku. Vteřiňák mi smyje liják. Klacky pod nohy mi hází – jak já ho Bože nesnáším! Nesnáším ten jeho frňák, co nebojí se ukazovat, a pořád mě jím pošťuchovat.
A i když na něj nadávám, nakonec sama uznávám:
místo medu ulepená, běžím deštěm osvěžená.
Nepohodlím rozevlátá
jdu spát více houževnatá.
