Hlas mé duše zněl jasně hned od začátku: tuhle pouť musíš dokončit sama. Jsme každý úplně jinde. Já se ale rozhodla Duši ignorovat. Teď se mi chce křičet: Nemaž kolem huby MED, poslouchej svou Duši HNED!
Duši neoblafneš. Můžeš si namlouvat, vymlouvat, odůvodňovat… Ale Duše je Síla. Proti této Síle jsou pokusy mého Ega jen úsměvné mávání Dona Quijota proti větrnému mlýnu.
Nikdo z nás Duši neoblafne, dříve nebo později
protrhne všechny hráze,
protrhne všechny fráze.
Příval Duše zboří fasádu a cestou nadělá spoušť. Proto je lepší Duši do cesty žádnou fasádu nestavět.
Hráz Duši nezastaví
Ego staví hráze a myslí si, že zastaví proud Duše. Ale kde jsou hráze, tam se proud Duše stává destruktivní silou. Kde nejsou hráze, tam může Duše volně proudit.
Tak to bylo s námi. Zpočátku porozumění a jeho nekonečně štědrá zelená mé toulavé Duši.
Truly loving someone means letting them go,
řekl mi. Ale já jsem si postavila hlavu a Duši zase hráz, a zůstala jsem. Přesvědčovala jsem sama sebe i jeho, že tohle je to, co chci. Přesto ale celou dobu cítil, jako by cokoli, co dělá, nestačilo.
You are very hard to please,
řekl jednou. Měl pravdu. Byla jsem hard to please, protože trám v mém oku mi nedovoloval vidět, jak proud mé Duše podemílá mojí iluzi.
Vědět, co chce Duše
Nakonec musela iniciativa přijít od něj, protože já stále ještě sama sebe přesvědčovala o něčem, čemu má Duše dávno nevěřila. Vyzval mě, ať si promyslím, jestli život s ním je opravdu to, co chci.
Ber, nebo nech být.
Šla jsem tedy pro radu k večernímu Měsíci a mořským vlnám. V tu chvíli se hráz mé Duše protrhla a z jejích vln jasně burácelo:
NE. To není to, co chceš.
A jakoby mimoděk se z moře Duše vynořilo:
Ty chceš zlézat Hory Doly,
Ne sedět tady na prdeli.
Řekla jsem mu to. Jeho hráz se protrhla taky. Tím, že jsem stavěla hráz své Duši, stavěla jsem ji i té jeho, neboť v páru jsou dva. A tak destruktivní síla valících se Duší byla znásobena.
Dokud se nenaučíš naslouchat si a být k sobě upřímná, nikdy nevyrosteš.
Proudem jeho slov se valila bolest, zklamání a smršť zuřivosti.
Tím, že jsem nebyla věrná proudu své Duše, klamala jsem i jeho.
A tak jsem se naučila jednu životní lekci:
V životě když nechceš JED,
Poslouchej svou Duši HNED.
Tento text píši s úctou k Surfařovi a děkuji za jeho respekt a porozumění.
Pokud Tě zajímá, co tomuto příběhu předcházelo, doporučuji Ti k přečtení článek Izraelec a Neizraelka: Paralely v sekci Cizinka v Izraeli. Pokud chceš vědět, co následovalo, přečti si Lama letí domů a Lama letí domů 2: Překvapení pod stromečkem.
Foto: Elad Ben-Cnaan
