Obsah
Nádheru národního parku v Ekvádoru tu rozebírat nebudu. Příroda se stovkami lagun je téměř zárukou pohlazení po duši. Ale můj výlet do přírodního ráje měl také aspekty lidské. Lidi, jak zjišťuji, jsou nekonečnou studnicí – a jak to bylo s čokoládou, se dozvíte na konci.
Slovo dne: pueblo
Plán na výlet do národního parku Cajas jsme měli paralelně s postarším kanadským spolucestujícím.
Seznámili jsme se v hostelu tak, že jsem ho nejprve dost rázně odpálkovala, když vyzvídal, odkud jsem, jak se jmenuju a jestli mluvím španělsky. (Kde stačilo neverbální přitakání, tam jsem ho využila; a zeptat se na oplátku na jeho jméno a původ jsem se dokopala s posledními procenty sociální baterky.) Na druhý pokus, když jsem se dobila procházkou a ovocem, jsme se začali bavit o kafi a Kolumbii – a v podstatě jsme nepřestali.
Polovinu cesty busem mi dával detailní přehled všech nádherných PUEBLOS (= vesnice), které musím navštívit v Kolumbii. Slovo pueblo padlo tolikrát a s takovou láskou, až se stalo nejen slovem dne, ale v mozku se mi nalepilo výlučně na jeho osobu. (Večer u vína s dobrovolníky hostelu svou ódu na PUEBLOS pokračoval do té míry, až jsme se reflexním obloukem při každém dalším PUEBLO rozřehtali.)
Pilně jsem si psala poznámky – akorát na pořádné zažití všech těch kolumbijských PUEBLOS bych potřebovala pár let, ne měsíců. Zbytek cesty jsme naštěstí strávili uchváceným zíráním na krajinu. Ačkoli můj společník toho umí dost namlít, taky ovládá umění mlčení.
Lingua franca
Pokud je vám divné, proč v rozhovoru mezi frankofonním Kanaďanem z Québecu a mnou padalo španělské pueblo, věci se mají tak: Gérald a já jsme se bavili výhradně španělsky. Ano, je to divné, když se dva „gringos“ s přízvukem domlouvají jazykem místních. (Snad se mají bavit anglicky, ne? Vždyť jsou oba bílý…) Skoro jako když jsme na Taiwanu používaly s argentinskou kamarádkou jako lingua franca čínštinu.
Na rozdíl od situace s Argentinkou na Taiwanu nám s Quebečanem nechyběla jiná společná řeč: byla bych se s ním ráda rozprávěla francouzsky. Taky jsem to nesměle navrhla (vždycky se cítím blbě, když se snažím přesvědčit rodilé mluvčí, ať se mnou mluví jejich řečí). Pár vět nám to vydrželo, načež Gérald sklouznul zpátky do španělštiny a já ho v tom nechala. Myslím, že chtěl – jako já – procvičovat místní jazyk. Že s nerodilou mluvčí se španělštinou tři měsíce starou, bylo vedlejší.
Magický bus
Návrat z národního parku vypadal následovně:
- byli jsme z posledních 20 minut zmoklí
- mně osobně byla zima a jediné, po čem jsem toužila, byla HORKÁ ČOKOLÁDA
- nicméně u vstupu do parku byli pouze zaměstnanci registrující návštěvníky, a po nějakém občerstvení (byť na mapě jasně zanesenému a v Ekvádoru jinak na každém kroku přítomnému) ani stopy
- říkali, že busy zpátky jezdí co půl hodinky až do šesti
- o poznání déle než půl hodiny jsme na zastávce zkřehle čekali (a s námi další hikeři)
- témata a nálada k hovoru nám dávno došly
- za 45 minut čekání projel jeden bus, který nezastavil
- párkrát jsme řečnicky prohodili, že bychom si něco horkého dali (třeba HORKOU ČOKOLÁDU)
- já začínala chytat nervy a myslela na to, jak týpek z Ekvádoru v hostelu apeloval, ať si zjistíme čas posledního busu (neboť ne všechny zastavujou a poslední jede asi ve čtyři)
- bylo spíše k páté a na zastávku se k nám přidali i zaměstnanci parku, což mě trochu uklidnilo, ale pořád jsem byla unavená a byla mi zima
- usínala jsem na lavičce, když konečně zastavil bus
Tento bus ovšem nebyl ledajaký: ocitli jsme se uprostřed zájezdu. Jestli nemám v lásce české zájezdy, v jižní Americe je to jiný level.
Animované tours
Zájezdy tady = „tours“, které dle mého pozorování musí být vždycky těžce animovaný. V balíčku obsahují animátory, kteří se starají o vaši „zábavu“. Zahrnují také několik zastávek v restauracích či jiných podnicích, kde můžete (a máte) konzumovat. (O takovém zájezdu z Limy píši tady.)
My pocestní ze zastávky jsme nastoupili do animace v plném proudu. Animátorka zrovna rozšafně hlásila nějaký kvíz do mikrofonu. Tato žena pro mě ztělesňovala pojem chica (čti čika). Chica je ženský protějšek od chico, což konotuje zhruba anglické guy. Takže chica může být prostě holka. Ale ve španělštině mi chico, chica, chicos a chicas pořád zní tak nějak vtipně. Když nás tak oslovovala lektorka v Limě, skoro jsem se urazila, že nejsem žádné dítě. Chico totiž evokuje i něco malého, jakoby roztomilého. A to tahle chica byla: dokonale nalíčená, usměvavá a roztomilost sama (kolik z této image patřilo její roli profesionální animátorky je otázkou).
Protože už nebyly volné normální sedačky, ale jen lavičky (naštěstí také tyče pro přidržování se v zatáčce), ocitli jsme se přímo vedle animátorky s mikrofonem. A jako správní „gringos“ také ve spotlightu všeobecné pozornosti.
Hlava mi nebrala, proč nám tenhle bus vůbec zastavil, když se evidentně jedná o uzavřenou zájezdovou společnost. Na mou nevěřícnou otázku řidič reagoval, že tady busy moc nestaví. Tak nám chtěl pomoci. Win-win, protože od nás inkasoval víc než bus oficiální.
Zázrak: HORKÁ ČOKOLÁDA
Má nevěřícnost dosáhla vrcholu v momentě, kdy animátorka zahlásila:
A teď nás čeká zastávka: čokoládovna.
Kdybych byla plnohodnotná účastnice zájezdu, určitě bych už z principu tento bod programu odsoudila. Proč musíme kurňa zastavovat v tom nejkomerčnějším a nejturističtějším podniku, když náš zájezd byl do přírodního parku? (Dobře, možná jsme později viděli podnik ještě komerčnější: bar, kde musíte zaplatit, jen abyste vstoupili a vyfotili se.)
Ale já nebyla plnohodnotná účastnice zájezdu, moje tolerance rozšafné animace ještě nedosáhla limitu (to až u toho baru) a moc jsem chtěla horkou čokoládu. Takže jsem byla mezi prvními, co se nahrnuli do komerční čokoládovny.
Tak bohatou nabídku horké čokolády na spoustu způsobů jsem viděla poprvé. Dala jsem si hořkou a k tomu něco, co jsem odkoukala od sousedního stolu: obří teplé pečivo, korespondující s položkou na menu nazvanou croissant.[i] Můj frankofonní společník z Kanady nejen nepovažoval za barbarské objednat si croissant v Ekvádoru, určitě nepřipravený podle tradičního receptu, dokonce si ho dal taky. (A to jsem až o dva týdny později v tom nejkrásnějším hostelu v tom nejkrásnějším pueblo v Kolumbii zjistila, že býval pekař. Prozradil mi to o něm kolumbijsko-německý recepční. Jasně, že v tomto magickém pueblo jsem na jeho doporučení.)
[i] V Peru jsem viděla položku na menu s názvem croissant taky. Ovšem tamten byl ještě menší než francouzský.
Pak už nás čekala jen zastávka v onom baru, kterou jsme mi gringos přečkali v busu, a patriotický proslov animátorky na adresu jejího města Cuency.
