Obsah
Stalo se, že jsem nějakou dobu byla nezaměstnaná a nestudující Cizinka v Izraeli. Status studentky mi totiž už vypršel a právo pracovat jsem ještě nenabyla. Na následujících řádkách si můžeš přečíst zápisky z tohoto období, které jsem si dne 8.11.2021 zapsala do deníčku.
Jak jsem vděčná Surfařovi[i], že když přijde z práce, zeptá se mě sice, jak jsem se měla, ale většinou se zdrží sondovacích otázek. Jako třeba obávané otázky
Co jsi dělala?
Tuhle otázku nesnáším, protože míří přesně na mojí Achillovu patu, tedy tam, kde jsem nejcitlivější.
Často mi to, co dělám, přijde nicotné, a když bych měla nahlas přesně popsat, co jsem celý den dělala, styděla bych se.
Obzvlášť v porovnání s tím, co dělá on.
Mám teď hojnost volného času – respektive času, který není automaticky rozplánován fixní pracovní dobou anebo školní docházkou. Už jsem totiž dostudovala a ještě jsem nesehnala práci.
Pracovat v Izraeli oficiálně pro mne nepřichází v úvahu, neboť se nacházím v jakémsi legálním limbu.
Mohu zde sice legálně pobývat jako turistka – a to jen díky tomu, že můj partner je izraelský občan – ale povolení pracovat nemám. (Více o situaci s vízem v Izraeli si můžeš přečíst v článku Partnerské vízum v Izraeli.)
Co tedy celý den dělám?
Jako nestudující a nezaměstnaná cizinka jsem architektkou svého vlastního času.
1. Hledám si práci.
Pokaždý se vrhnu do něčeho jiného. Jednou je to babysitting, pak přihláška do překladatelské agentury, a jindy se zase rozhodnu zaregistrovat jako lektor na stránkách Doučuji.eu. Zkrátka, hledám způsoby, jak si přivydělat nějaké kapesné.
2. Actually vydělávám peníze.
To tehdy, kdy učím online, hlídám děti nebo něco překládám. V případě učení to znamená také přípravu, komunikaci se studenty a zasílání materiálů studentům po hodině.
3. Pracuji na svém projektu.
Momentálně to konkrétně znamená tvorbu webovek. Dávám dohromady, co přesně na těch webovkách chci mít, kdo je můj dream reader, volám si se spolutvůrci projektu. Vždycky se něco najde.
Je za tím spousta práce, která není vidět,
poznamenala kamarádka Kačka.
Taky to znamená tvorbu obsahu: psaní textů, postů na blog, občasné živé vysílání a příprava na něj.
4. Dělám věci v domácnosti.
Uklízení, vyklízení, redukování harampádí, zalévání, praní, luxování, převlékání postele, mytí umyvadel, a tak.
5. Zařizuji nezbytnou nudu.
Nezbytnou nudou myslím ony otravné administrativní věci, kterým se asi nikdo z nás úplně nevyhne, například:
- odpovídání na maily a jiné zprávy,
- provádění online plateb,
- rušení měsíční registrace zdarma na některém portálu (aby se mi to automaticky nezměnilo na placené předplatné),
- výlety na poštu,
- výlety na úřad,
- výlety do obchodu,
- telefonování,
- vyhledávání informací o všem možném.
6. Provádím své denní rituály.
To jsou věci, které se snažím dělat pravidelně a denně: meditace, cvičení, 10 minut četba, 10 slovíček v nějakém cizím jazyce, procházka.
7. Vzdělávám se.
Momentálně sem pro mě spadá hodina čínské konverzace, mini online kurzík o podcastech, poslech podcastů, dodělávání jednoho kurzu na univerzitě.
8. Dělám to všechno okolo.
Tím myslím vše, co se vždycky namane, ale těžko se zařadí. Třeba:
- vytváření veřejné sbírky, kterou nakonec nezveřejní,
- shánění dárku online nebo offline,
- plánování a domlouvání výletu,
- kontakt s přáteli a rodinou online nebo offline,
- nahánění kocoura dvě hodiny po okolí,
- doučování hebrejštiny,
- checkování odkazů, které mi někdo poslal.
9. Výletuji neboli poznávám.
Výlet kamkoli je vždy osvěžující a je ze všech mých činností snad nejvíc jednoznačný: prostě jdu na výlet. Nemusím si to před sebou nijak obhajovat.
Takže takhle nějak může vypadat můj den. Rozhodně neležím na zadku.
Jenže…
Když se večer potkám se Surfařem (který mezitím přišel domů z práce) a dotyčný se zeptá, co jsem dělala, shrnu vše do jedné chabé věty:
Něco jsem psala, pak jsem zametala venku a šla se potkat s Ráďou.
Vnímám, jak směšně to zní.
Něco jsi psala, zametala a potkala se s Ráďou? To je všechno?
Jo, a zabralo mi to celý pracovní den.
Práce, která není vidět
Ono to s tím něco jsem psala není tak jednoduché. Může se pod tím skrývat práce jako:
- vytváření „profilu“ potenciálních čtenářů mého webu (jejich sny, bolesti, situace),
- zapisování myšlenek, jako jsou právě tyto,
- přepisování myšlenek, jako jsou tyto,
- výzkum jiných webů, kterými se chci inspirovat.
A taky jsem vlastně ještě online učila hebrejštinu.
Jo, a dokončovala jsem 24-hodinovej půst, takže posledních pár hodin jsem byla zpomalená.
Vlastně jsem toho dělala docela hodně, ale to všechno se dá shrnout slovy
Něco jsem psala a zametala jsem.
Protože když to mám vyjmenovat nahlas, jeví se mi to všechno jako prkotiny.
Normální práce za finanční odměnu
Surfař to má jinak. Každý den odjíždí do práce, kde dělá byznys.
Uzavírá obchody, setkává se se zákazníky, hledá potenciální zákazníky, navazuje kontakty, jezdí na veletrhy.
Přes den pije kafe a v pracovním nasazení nejí.
Surfař je pracující člověk.
Jeho práce je náročná a vzrušující a přináší mu výdělek.
Říká, že má jasnou vizi a ví, kam směřuje.
Zaměstnanec versus Pracující člověk
Surfařova náplň dne coby pracujícího člověka se liší velice od té mojí, ale přece tam jsou některé podobnosti.
Třeba psaní emailů, telefonování, navazování kontaktů, tvorba webovek, komunikace se zákazníky, plánování, výzkum jiných webů, diskuse se spolupracovníky.
Tohle všechno děláme svým způsobem oba.
Jeden za to obdrží finanční odměnu a status, a druhá ne. Jednou se to nazývá práce, a podruhé ne.
Nebo taky kontakt s rodinou a přáteli, nákup online, rezervace lístků. To taky děláme oba, akorát jeden v pracovní době a druhá ve svém volném čase.
Surfař má jasně oddělenou práci od domova, pracovní dobu od volného času. Buď intenzivně pracuje, nebo intenzivně chilluje.
Já se spíš konstantně něčemu věnuji na střední intenzitě.
Oba jsme pracující lidé. Jen jeden z nás je zaměstnanec.
Nesvá ve světle Zaměstnaného
Proč se cítím tak nesvá a smutná, když mi můj zaměstnaný partner někdy vypráví, jak zaškoluje svou novou asistentku, aby společně vydělali hodně peněz, a navíc uvažuje o nějakém kurzu na prestižní škole pro Hi-Tec?
Uvědomuji si:
Závidím mu. Já chci taky.
O to víc mi pak nějaké moje dělání připadá nicotné.
Najednou si připadám jako domácí puťka, co nemá nic jinýho na práci, než vyklízení poliček v kuchyni.
Připadám si zaseklá. Strašně ráda bych dělala něco smysluplného. V čem pořád rostu a uplatňuji svůj potenciál.
Něco, čím dám druhým lidem hodnotu. A co bude na oplátku oceněno i finančně.
Nezaměstnanost plodí Tvořivost
Vážím si toho pracovního vzduchoprázdna, ve kterém jsem se v Izraeli ocitla. Jinak už bych asi zvedala telefony někde na ambasádě. Nemusela bych před sebou ani před druhými obhajovat, co jsem celý den dělala.
Co na plat, že by to byla práce rutinní nebo nudná?
Byla by to práce. Za plat.
Ale takhle mám prostor. Mám čas. Mám podporu svých blízkých.
Ideální předpoklady pro to, abych mohla tvořit, co chci já. Dovolit Duši, aby roztáhla křídla.
On totiž oříšek číslo jedna, který musím rozlousknout, je právě rozluštit, CO VLASTNĚ CHCI.
[i] Na tomto blogu používám metaforu Surfaře pro mého (někdejšího) partnera. Nevycucala jsem si pojmenování Surfař jen tak z kopyta, nýbrž je založené na tom, že tato bytost nade vše miluje surfování.
FOTO: Elad Ben-Cnaan
