Skip to main content
Příběhy

Kde domov můj?

By 31 května, 2024No Comments
Návrat domů ze světa je složitý – nejsem naladěná na českou vlnu a srdce mi lítá mezi hvězdným nebem a pláží jihofrancouzského pobřeží. 
Před letištní budovou okamžitě registruji tři chalany-krajany. Že byli formováni českým prostředím bych poznala i bez nápisu Czech curling na tričku jednoho chalana zakusujícího salám. Tímto prosím nic netušící chalany-krajany o odpuštění za to, že se stali múzou prvních veršů o frustraci z návratu do českého prostředí.
Zase jednou na letišti a jsou zas tady – salámy.
Já se prostě neubráním, salámy mě nevábí.
„Český curling“ na tričku má a já se musím v duchu smát.
Musím tuhle českost zvěčnit a vytahuju aparát.
Letím domů do kotliny a vůbec se mi nechce.
Salámismus, čecháčkovství dráždí moje srdce. 
Která tím mým domovem je? Ne republika česká.
Za jejími hranicemi zůstávám však Češka.
K srdci mi moc nepřirostl rodný kraj a krajina,
Co mě ale definuje, je moje rodná čeština.
Jsem celkem dobrá na jazyky, mluvím šesti plynule, 
Ale stopro bez bariér se vyjádřím jen v češtině.
Kořeny mě nepoutají, já jsem doma na Zemi,
Však vyjádřit se bez přízvuku má beze sporu výhody.
Jazyk taky, jako člověk, obsahuje roviny – 
Já k intimnímu vyjádření používám češtiny. 
V jazyce je důležité rozlišovat nuance
A čeština mi umožňuje mít pohotové reakce.
V zahraničí za kotlinou česky mnoho nemluvím,
I proto někdy za rodinou, za přáteli přiletím.
Kořeny mě nepoutají, zeměkoule – Matka má,
Co mě ale s Českem pojí, je srdci blízká rodina.
A Česko není domovinou a salámy mi nevoní,
Však jsou věci, co líp tu plynou, a na chvilku tu zakotvím.
On peut arracher l’homme du pays, mais on ne peut arracher le pays du coeur de l’homme. J Dos Santos
Můžete odtrhnout člověka od země, ale nemůžete odtrhnout zemi od jeho srdce.