Obsah
V tomto postu sdílím úvahy, které jsem si dne 7. 11. 2021 zapsala do deníčku.
Moje situace v Izraeli
Žiju v bytečku pět minut od moře, písku a kvetoucích dun. Bydlení, za které jiní platí desetitisíce korun nájem, mě nestojí ani halíř. Utrácím v podstatě jen za výlety, akce a někdy za jídlo. Na druhou stranu, jedno jídlo venku mě tu může stát od 350 Kč výše. A to nemluvím o pití.
Můj oficiální status? Turistka. To znamená, že nemám povolení pracovat. Až do doby, než dostanu jiné vízum, takzvané partnerské.
Jestli studuji? Ne, už jsem dostudovala.
A co tedy dělám? Co den dá.
Na vysvětlení: na oslavě narozenin českého kamaráda, který bydlí právě v této čtvrti u moře, jsem potkala svého přítomného přítele. Obvyklý scénář by byl nejspíš takový, že bychom několik měsíců randili, než bychom začali uvažovat o velkém kroku – nastěhovat se k sobě. Mezitím bychom každý měli svou práci a nejspíš se dělili o nájem. Takhle to aspoň znám od mnoha jiných lidí.
Jenže jsme v Izraeli. A tady nic není obvyklé. A už vůbec ne, pokud jste cizinka. Tedy lépe řečeno: nežidovská cizinka.
Izrael a Cizinka
Na Judaistice v Olomouci jsme se učili, že Izrael je židovský stát. Jedna ze státnicových otázek doslova zněla:
Sionistický stát versus demokratický stát: menšinová práva.
Sionistický stát znamená, že jeho hlavním cílem je přesídlení světové židovské populace do země izraelské a budování židovského státu.
Tady v Izraeli pociťuji důsledky plynoucí z židovského státu na vlastní kůži.
Státní příslušnost je zde podřazená tomu, zda jste židovského původu, nebo ne. Pokud jste například Američan, ale máte židovský původ, získáváte ve státě Izrael automaticky občanství, podle takzvaného Zákonu o návratu. Můžete být cizinec z Argentiny, Ruska, Francie – odkudkoli – ale pokud prokážete židovský původ, můžete jednoduše imigrovat a žít zde ne jako cizinec, ale jako nový příchozí neboli ole chadaš. Samozřejmě máte právo zde normálně pracovat a bydlet.
Pak je zde ale kategorie opravdových cizinců, do které spadám já. To jsou cizinci, kteří židovského původu nejsou, a tedy podle definice nemají takříkajíc v židovském státě co dělat. A přece se sem nějak dostali.
Kategorie nežidovských cizinců, kteří smí v Izraeli pobývat
- Levná pracovní síla: pracovníci většinou z jihovýchodní Asie (Indonésie, Vietnam, Thajsko), kteří byli najati speciální agenturou, aby vykonávali v Izraeli práci v zemědělství a pečovatelských službách, kterou Izraelci dělat nechtějí. Něco jako pracovníci z východní Evropy u nás.
- Experti: špičkoví vědci či chirurgové nebo jiné významné osobnosti, kteří jsou v Izraeli potřeba, a zaměstnavateli se tak vyplatí zaplatit za ně horentní částku, aby je mohli zaměstnat.
- Žurnalisté: To je případ onoho českého kamaráda, přes něhož jsem poznala svého přítele. Točí zprávy pro Českou televizi.
- Diplomaté: Jako třeba současný velvyslanec za ČR Martin Stropnický.
- Studenti: Do této kategorie jsem spadala až do října 2021, kdy mi skončilo studentské vízum.
- Dobrovolníci: Přes některé organizace se sem můžete dostat na speciální dobrovolnické vízum. Existují i programy pro dobrovolníky v kibucech, kde můžete získat až roční vízum výměnou za dobrovolnickou práci.
- Manželé a manželky: Pokud jste manželka či manžel Izraelce, máte právo tady bydlet a eventually i pracovat.
- Turisté: Čeští občané za doby nekoronové měli automaticky nárok pobývat na území Izraele jako turisté po dobu 90 dnů. Vízum jste dostali rovnou na letišti, bez předchozího papírování. Tato kategorie je ale v době koronové zcela mimo hru, turisté sem nejsou vpouštěni.
- Partneři: Konečně se dostávám ke kategorii, do které momentálně spadám já. Pokud máte v Izraeli partnera, můžete si požádat o partnerské vízum, abyste tu mohli společně žít
Do které kategorie spadá Cizí Lama?
Partnerské vízum jsem nakonec vyhodnotila jako nejschůdnější možnost, jak být nablízku svému příteli. Vezměme to popořadě:
Levná pracovní síla: I to jsem zvažovala. Česat datle či sbírat víno sice není moje dream career, ale na určitý čas bych to dělat mohla a navíc bych se naučila něco nového. Aspoň bych dostala vízum a něco si vydělala. Akorát, že nábor levné pracovní síly probíhá skrze speciální agentury, které mají kontakty právě jen se specifickými zeměmi jihovýchodní Asie. Takže tudy cesta nevedla.
Experti: Na lamoviny asi expert jsem, ale top vědec ani chirurg ne. Takže nepřipadá v úvahu.
Žurnalisté: Žurnalista nejsem, i když by mě taková práce bavila. Takže ne.
Diplomaté: Viz kategorie Žurnalisté.
Studenti: To byl původní plán, přihlásit se na studium Arabštiny, získat stipendium a prodloužit si tak studentské vízum. Jenže stipendium jsem neobdržela, takže bych musela zaplatit horentní sumu za školné. Fakt jsem ale nebyla ochotná platit vysoké školné v podstatě jen proto, abych mohla být v Izraeli. To jsem dělala minulý rok, platila a nevydělávala. Na studentské vízum nesmíte pracovat.
Dobrovolníci: Tuto možnost jsem zvažovala dlouho. Dala by mi právo na život v Izraeli až na jeden rok. Jenže: 1. Po vypršení dobrovolnického víza bych byla na opět na bodu 0: zase bych musela řešit, jak tady moci být. 2. Dobrovolnické vízum je pro dobrovolníky, že, takže samozřejmě nesmíte pracovat. 3. Musela bych po celou dobu bydlet a dobrovolničit v kibucu, což jsou takové komunitní a většinou zemědělské osádky. 4. Proces přihlašování probíhá zvenku Izraele, musela bych tedy všechno řešit z České republiky. Po zkušenosti z minulého roku vím, že nikdy nevím, kdy a jestli vůbec vízum obdržím. Navíc by se to neobešlo bez potvrzení o očkování, které nemám.
Manželé: Snad nemusím rozmazávat… Manželkou nejsem. Mám to potvrzené i oficiálním Výpisem z evidence obyvatel obce Prachatice. Proč zmiňuji tuto listinu? Protože ji potřebuji předložit izraelským úřadům, chci-li spadat do poslední kategorie Partneři. K tomu se ještě dostanu.
Turisté: Tuto kategorii můžeme v době koronové rovnou vyškrtnout.
Zbývá tedy poslední kategorie, do které se nyní zaškatulkuji, abych mohla trávit čas se svým přítelem: instituce Partneři.
Partneři jsou tedy cizí neobčané Izraele, kteří chodí s Izraelcem.[1]
Partnerské vízum?
Požádat o partnerské vízum musíte chtít oba. Je to totiž proces celkem otravný. Myslím, že stát Izrael tím sleduje dvě věci:
- Cizinci si kurňa rozmyslí, jestli jim to stojí za to. Izraelci si taky kurňa rozmyslí, jestli jim to stojí za to.
- Rychlé sloučení rodin. Oproti partnerskému vízu skýtá vízum manželské mnohem lepší možnosti a občanství s manželským vízem můžete získat už za pár měsíců, zatímco s partnerským jsou to roky, než získáte v Izraeli plná práva. Páry jsou tak motivovány se sezdat a demotivovány žít na hromádce.
V našem případě to bylo tak, že jsem si nejprve vůbec netroufla tuto variantu přítelovi navrhnout.
Volný průběh versus Vízum
Zkus si to představit:
Začali jste si spolu v červnu, v říjnu Ti vyprší vízum. Netušíš, kam vaše randění vede, a chcete tomu dát volný průběh. Akorát, že máš tři měsíce na to, buď si nějak zařídit vízum nové, anebo sbalit si saky paky a fu°k off. V takové situaci není moc prostoru na nějaký volný průběh.
Otázky, které se mi honily hlavou:
Chci zůstat v Izraeli? A jestli jo, proč? Kvůli Surfařovi? Co v tom případě budu dělat? Mám si prodloužit studentské vízum? A když nedostanu stipendium, co potom? Moje jediná další možnost, jak tu být, je na partnerské vízum… Anebo odletět zpátky do Česka a zkusit si požádat o vízum dobrovolnické, s tím, že netuším, jak dlouho takový proces trvá. Obzvlášť v čase korony.
Na jiném místě a v jiném čase bych si našla práci, která by mi poskytla pracovní vízum, a mohla bych tak dávat věcem volný průběh. Tady to tak ale nejde. Práci si najít můžete, zaměstnají Vás ale pouze tehdy, pokud již máte pracovní povolení. A to já nemám, jelikož
nejsem židovského původu, nejsem manželka, diplomatka, žurnalistka pro Českou televizi ani chirurg.
Takže jakýpak volný průběh…
Dokážete si představit, že po dvou měsících randění – kdy se vidíte tak jednou týdně – postavíte svého kluka před situaci:
Buď si musíme požádat o partnerské vízum, anebo tady nemůžu s Tebou být…
Berme navíc v potaz, že Váš kluk nemá ponětí o tom, že nějaká instituce partnerského víza v jeho zemi vůbec existuje a netuší, že pro cizince je téměř nemožné získat normální pracovní vízum.
Izraelský systém na volný průběh v randění neposkytuje příliš prostoru…
A tak poté, co se mi v polovině září rozplynula poslední naděje na stipendium pro studium Arabštiny – které by mi poskytlo studentské vízum, i když samozřejmě bez nároku pracovat – jsem sebrala odvahu, zavolala Surfařovi a postavila ho před skutečnost:
Pokud chceme být spolu, myslím, že si musíme požádat o partnerské vízum.
[1] V reálu jsou to většinou cizí neobčanKY Izraele, které chodí s místním občanem.
