Obsah
Čím víc smíšených párů Izraelec a Neizraelka jsem v Izraeli potkávala, tím více paralel jsem nacházela k tomu, co jsem prožívala já. V listopadu 2021 jsem si o „smíšeném randění“ povídala s kamarádem Eyalem. Eyal je Izraelec a kdysi měl přítelkyni z Holandska. Podobnost Eyalova příběhu s tím mým mě natolik zasáhla, že jsem se rozhodla jej sepsat jako „případovou studii“ smíšených izraelsko-neizraelských párů.
Následující řádky jsem si dne 11.11.2021 zapsala do deníčku.
Paralela č. 1 – Izraelec Žid a Neizraelka Nežidovka
Včera jsem se v Tel Avivu setkala s Eyalem, mým vůbec prvním izraelským kamarádem. Jeho vysportovaná postava a planoucí hnědé oči to neprozrazují, ale v lednu mu bude 45. Před deseti lety tu měl přítelkyni z Holandska. Neizraelku. Nežidovku. Dodnes o ní často mluví, z čehož usuzuji, jak moc pro něj vztah s ní znamenal a že mu na ní pořád záleží. Ještě dnes si píšou, ale jsou už dávno jen přátelé.
Slyšela jsem příběhy o ní už mnohokrát, ale včera večer u piva pro mě věci, které mi vyprávěl, dostaly nový rozměr. To, co Eyal říkal o jeho holandské přítelkyni před deseti lety mi totiž znělo, jako by mi vyprávěl o mně v současnosti.
Paralela číslo jedna: Také jsem Neizraelka a Nežidovka, pocházející z Evropy, a můj přítel byl rovněž Izraelec. Potud ještě dobrý, to není tak výjimečný.
Paralela č. 2 – Ona přišla za ním
Bylo jí 24 a jemu 34, když za ním do Izraele přijela, aby spolu mohli být.
Proč přijela ona sem, a ne on do Holandska? A proč nešli do nové země pro oba?
Protože on měl stabilní a dobře placenou práci. Ona neměla nic, dodělávala školu a hledala ještě svojí cestu. Dávalo tedy smysl, že půjde ona za ním.
Jediný způsob, jak v Izraeli mohla zůstat, byl skrze partnerské vízum. Tak si o něj zažádali a během pár měsíců ho také získali. (Tehdy byl proces rychlejší. Pokud Tě zajímá Lamy podání o partnerském vízu, můžeš si přečíst článek Partnerské vízum v Izraeli.)
Bydleli spolu od prvního dne. Jednak proto, že ona neměla prostředky, jednak proto, že partnerské vízum nese v hebrejštině oficiální název soužití (חיים משוטפים).[i] V žádosti o vízum musíte mimo jiné dokládat nájemní smlouvu ze společného bytu a účty za posledních dvanáct měsíců.
Paralela číslo dvě: Mezi mnou a mým přítelem byl věkový rozdíl sice jen pár let, ale jinak jako by mezi námi ležela propast věků. Od počátku bylo jasné, že pokud se vůbec budeme pokoušet být spolu, pak samozřejmě v Izraeli. On tam totiž měl stabilní a dobře placenou práci. Já jsem skončila, ale nedokončila školu v Jeruzalémě a hledala svou cestu. Do Izraele jsem přijela s pár tisíci na účtě a bez stabilní práce. Také my jsme si zažádali o partnerské vízum. A samozřejmě, že jsme spolu bydleli od prvního dne. Nebo spíš já jsem bydlela u něj.
[i] Více odborných informací o procesu partnerského víza v Izraeli se dočteš například zde.
Paralela č. 3 – Závislost na partnerovi
Od prvního dne věděli, že se oba ocitli v nestandardní situaci: ona v cizí zemi bydlí u přítele, se kterým si zaflirtovala, když se potkali v Holandsku. Bez práva pracovat (dokud nebude vyřízeno partnerské vízum) a s vědomím, že její status v Izraeli a právo zde být je přímo vázán na jejího izraelského přítele. Tedy na jejich vztah.
On hostuje ve svém bytě svoji mladou přítelkyni, která se bez prostředků ocitla s ním sama v cizí zemi, jejíž jazyk nezná. Je tedy do značné míry na něm závislá.
Paralela číslo 3: Při první schůzce na imigračním úřadě jsem se zeptala, jestli příště můžu formulář s fotkami a žádostí o vízum přinést sama, aby pracující přítel nemusel se mnou dvě hodiny čekat od 7:15 AM před budovou imigračního oddělení, až na nás přijde řada. Paní mi mile, ale důrazně odvětila, že rozhodně musíme přijít spolu – jsem totiž od nynějška v Izraeli díky němu. (Hebrejsky – בזכותו).
Paralela č. 4 – Bez práce
Včera večer u piva jsem Eyalovi shrnula, co tak v tyto dny dělám[ii]:
Trochu učím jazyky, zároveň si hledám další online práci a začala jsem v Tel Avivu hlídat rodinám dětičky.
Eyal pokývl:
Takže jako Elke.
Líčil, jak těžké to pro ni tady bylo:
Snažil jsem se jí to ulehčit, jak se dalo. Platil jsem samozřejmě veškerý nájem a účty. Naše společné útraty za jídlo a akce jsme měli rozdělené takto: za každý jeden šekel, který dala ona, jsem já dal dva. Věděl jsem, že nemá příjem. Chtěl jsem, aby se tady cítila komfortně, aby jí nic nechybělo.
Paralela číslo 4: Jak mi vše, co Eyal popisoval, připomíná vztah mě a Surfaře![iii] Snažil se mi všemožně ulehčit situaci a snažil se, jak mohl, aby mi nic nechybělo. Ale propast mezi námi se tím spíše prohloubila: bylo čím dál hmatatelnější, že bydlím já u něho, a ne my bydlíme spolu.
[ii] Pokud Tě zajímá, co Lama dělala jako nezaměstnaná a nestudující cizinka v Izraeli, můžeš si přečíst článek Nezaměstnaná a nestudující cizinka v Izraeli.
[iii] Surfařem rozuměj mého přítele.
Paralela č. 5 – Rozlítaná Duše a Racionální Engineer
Jakkoli se Eyal snažil, viděl, že Elke to tady nesvědčí. Kamkoli šli, s vervou a zoufale hledala něco, co by mohla dělat. Studovala v Holandsku divadlo a umění – obor, se kterým se člověk i tak těžko uplatní. Hledala činnost, která by ji naplňovala a ve které by se realizovala.
Já dělám v Hi-Tec. To není práce, ve které byste se realizovali. Je to práce, ve které se vydělávají peníze – ale ne něco, v čem se realizuješ.
Ona – s rozlítanou uměleckou duší – právě tu seberealizaci hledala.
Paralela číslo 4: Mojí každodenní výzvou v životě tady[iv] je najít si smysluplnou činnost. Mám bakaláře z Judaistiky a Antropologie a téměř magistra z Israel Studies. Není to divadlo a umění, ale míra uplatnění v těchto oborech je podobná. Všechny tyto obory mají něco společného – přitahují rozlítané duše. Pro rozlítané duše je těžké sedět a nic nedělat. A Surfař také dělá v Hi-Tec. Práce, kde vyděláváš, ale ne činnost, ve které se realizuješ. Tak to podal Eyal, a tak jsem to vnímala i u Surfařovy duše.
[iv] Rozuměj: v Izraeli.
Paralela č. 5 – Rozchod
Během rozhovoru jsem musela Eyalovi položit zásadní otázku:
Proč jste se nakonec rozešli?
Eyal viděl, že jeho přítelkyni to v Izraeli nesvědčí. S divadlem a uměním zde podle jeho slov nenajdeš uplatnění.
Viděl jsem, jak byla bez energie. Měli jsme několik rozhovorů, při kterých plakala.
Paralela číslo 5.1: Když mluvil o Elke, jako by mluvil o mně. Kolik plačtivých rozhovorů jsme měli já a Surfař! Kolikrát jsem se cítila jako ryba bez vody, přestože jsem bydlela pět minut od moře!
Až jednou Eyal řekl Elke:
Strašně moc nechci, abys odjela, ale myslím, že Izrael není pro tebe, myslím, že bys měla jet zpátky do Holandska.
Paralela číslo 5.2: Mně zase na mé volání po dobrodružství Surfař řekl:
Chci, abys tu zůstala proto, že sama chceš, a ne takhle. Myslím, že nejsem pro tebe.
Eyal nechtěl, aby Elke šla. Udělal to ale pro ni – právě proto, že ji měl rád, nechtěl ji držet v zemi, která jí nemá co nabídnout.
Nakonec mi náš vztah začal připadat spíš jako vztah otce a dcery, nebo jako bych byl její starší brácha.
Ano, taky jsem si tak někdy připadala. Ne kvůli věku, ale kvůli příliš odlišným realitám, které jsme každý se Surfařem žili. Realitám, které jsme nebyli s to propojit. (Paralela číslo 5.3)
Pamatuji si, že v den, kdy odjela, jsem pocítil určité osvobození – byl jsem smutný, ale zároveň svobodný. Víš, dívali jsme se spolu na filmy, ale ona měla ráda jen dokumenty. V den, kdy odjela, jsem šel do videotéky a koupil si ty nejsrandovnější filmy, co znám.
Paralela číslo 5.4: Zamrazilo mě. Pokud se už na něco koukám, jsou to dokumenty nebo nějaké „kvalitní“ filmy, ale spíš se na televizi vůbec nedívám. Surfař se naopak na televizi dívá rád.
Paralela číslo 5.5: Surfař při jednom z našich plačtivých rozhovorů řekl:
To truly love someone means to truly let them go.
To stejné řekl Eyal ten večer u piva.
Můj pohled před rozchodem
Dne 11.11.21 jsem si zapsala do deníčku následující shrnutí, snažíc se odlišit můj příběh od Eyalova jejich koncem.
A já vím, každý den, co žiju v této nestandardní situaci – někdy jako online učitelka, někdy jako bloggerka, někdy jako žena v domácnosti, někdy jako slečna na hlídání, někdy jako turistka – že jsem se pro to vědomě rozhodla. Ráno a večer pociťuji obrovskou vděčnost. Za prostor, který mám, abych tvořila a intenzivně hledala svoji cestu.
V tmavých momentech se snažím si připomínat, proč jsem zrovna tady, zatím trochu bezprizorní, a nepracuji třeba v jakési portugalské firmě na oddělení Customer Service, kde bych okamžitě mohla zpeněžit svoji znalost hebrejštiny.
Jsem tu proto, že mám důvod. Jistě, mohla bych si cestovat a pracovat kdekoli po světě – přesně to bych taky udělala, kdybych byla bez závazků. Ale se Surfařem zažívám vztah, který mi za to stojí.
Stojí to za to. Tady a teď.
Update: můj pohled po rozchodu
Netušila jsem, že o měsíc později se i rozchod stane paralelou v příbězích dvou párů Neizraelka a Izraelec. Surfař a já jsme se také rozešli, z podobných důvodů, jako Eyal a Elke.
Co dělám nyní? Mimo jiné pracuji na oddělení Customer Service, kde zpeněžuji svoji znalost hebrejštiny. Taky mám pro to důvod. Také mi to za to stojí.
When you truly love something, let it go. If it comes back to you, it was yours all the time. And if it doesn’t, it never was.
To mi zase řekl taťka.
Foto: Elad Ben-Cnaan
