Obsah
Židovský svátek Pesach právě začíná. V těchto dnech si Židé připomínají útěk z otroctví v Egyptě do svobodné Země izraelské. Pesach je také oslavou příchodu jara a značí se tím, že se v každé domácnosti koná Velký Úklid. Možná Vás taky překvapí, že po celý týden svátku Pesach je v izraelských obchodech zakázán prodej těstovin, pečiva či sušenek.
U kontejnerů a na lavičkách se válí hromady vyřazeného oblečení a čekají na nového majitele.
Vystresované hospodyně šůrují domácnost.
Je zakázán chametz: a tady se nám to začíná komplikovat.
Co je to chametz?
Zeptáte-li se třech Židů, co je to chametz, nejspíš dostanete tři různé odpovědi. V podstatě to znamená cokoliv, co je upečeno z obilí (pšenice, ječmen, žito, oves či špalda), přišlo do kontaktu s vodou a následně vykynulo či zkvasilo.
K jednoznačným příkladům chametzu patří chléb, těstoviny, sušenky, koláče či buchty.
Někteří Židé ale za chametz považují i například rýži, sójovou omáčku nebo dokonce vitamíny. Mimochodem, pivo je také chametz.
Všechen chametz musí při Velkém Úklidu z domu pryč.
Když jsou v Izraeli zakázané těstoviny
- Kamarádka Ráďa, sdílející domácnost s párem ortodoxních Židů, nesmí týden před Pesachem ve společné kuchyni konzumovat těstoviny, chléb rýžové nudle či hummus. Po tuto dobu si může Ráďa konzumaci chametzu užívat jen ve svém pokoji.
- V izraelském supermarketu nenajdete žádné pečivo, sušenky, müsli ani nic podobného. Podle izraelského zákona musí být zboží ve všech izraelských supermarketech košer (s výjimkou arabských obchodů). Pečivo, sušenky, müsli atd. nejsou v době Pesachu košer. Po dobu jednoho týdne jsou tyto potraviny jsou považovány za nečisté a jejich prodej je v podstatě nezákonný.
Jenže, co udělají se všemi těstovinami, sušenkami a cereáliemi, kterého jsou obvykle plné regály?
Zakryjí je plastovými plachtami.
Každé pravidlo lze obejít: prodej chametzu
To by Židé nebyli lidé, aby nenašli cestu, jak chytře obejít pravidlo. Vyhodit nebo spotřebovat všechny těstoviny, chléb, sušenky, buchty a nudle jen kvůli jednomu týdnu v období Pesachu může někomu připadat zbytečné.
Proto byl vynalezen zvyk prodávání chametzu. Nečistý chametz jakoby prodávají Židé za symbolickou částku nežidovským sousedům. Po svátcích si můžou potraviny zase odkoupit zpět.
Fun fact: Bylo by logisticky dost náročné stěhovat všechny těstoviny, chléb, sušenky, buchty, pity, rýžové nudle, a sójové omáčky pryč z domu Žida do domu Nežida.
Proto zůstává prodaný chametz u Žida doma, ale už mu nepatří. Po dobu Pesachu patří chametz v domě Žida nějakému nežidovskému sousedovi.
Jeden hippie židovský kamarád mě požádal, zda bych si od něj nekoupila jeho chametz.
Lama lo! Proč ne!
Bylo mi vlastně ctí podílet se na tomto fascinujícím zvyku.
Takže, koupíš si ho ode mě za jeden šekel a pak budeš mít všechen chametz schovaný u mě doma. Kdykoliv si budeš chtít cokoliv z něj vzít, samozřejmě můžeš. Pokud mi ho po Pesachu budeš chtít zase prodat, zaplatím ti za něj.
Náročné svátky: pár dalších zákazů
Svátky Pesach jsou náročné i z dalších důvodů. V těchto dnech platí šabatový režim, což znamená mimo jiné, že nejezdí veřejná doprava, protože podle náboženské tradice je v den odpočinku zakázáno cestovat.
Prakticky to pro mě znamená, že pokud chci na pesachovou oslavu, kam jsem byla pozvána, přispět nějakou dobrotu, bude asi nejlepší, když nepřinesu nic.
Proč?
Protože bych se i s dotyčným jídlem musela přesunout z bodu A (=místo mého bydliště) do bodu B (=místo konání oslavy). Čili bych cestovala, což je zakázané.
Jídlo, které cestuje na Pesach, je nečisté.
Lidé, kteří dodržují tradici, by se takového jídla ani nedotkli.
Také není dovoleno provádět jakékoli finanční transakce. Když jsem tedy dorazila na pesachovou oslavu a chtěla hostiteli zaplatit svůj podíl na jídle, nemohl peníze přijmout. Bankovku jsem tedy položila na poličku a doufala, že si na ní po Pesachu hostitel vzpomene.
Během oslavy jsem si coby Nežidovka užívala několika výhod. Na rozdíl od ostatních jsem mohla
- zhasínat a rozsvěcovat světlo,
- manipulovat se sporákem,
- vypnout a zapnout rychlovarnou konvici,
- zapojit a vypojit topení
- a dokonce dát nádobí do myčky.
To vše je Židům během Pesachu zakázáno.
Je to velmi náročný svátek.
Shrnula těhotná židovská spolubydlící mé kamarádky. V jedné ruce přitom držela koště poté, co kvůli Úklidu převařila příbory. V duchu s ní souhlasím, zatímco mě svátek Pesach nepřestává překvapovat dalšími fascinujícími aspekty.
Jak vidím židovské ženy po bytě s košťaty rejdit,
hlavou se mi honí jedna věc:
co takhle si taky trošku uklidit?
Troška biblického backgroundu: Proč Pesach?
Svátek Pesach pochází z biblického příběhu o vyjití izraelského lidu z Egypta. Ve 12. knize Exodus, se píše o tom, jak Židé utekli z Egypta v takovém spěchu, že neměli čas čekat na to, až jim vykyne chléb.
Z těsta, které si s sebou Izraelité přinesli z Egypta do nové Země zaslíbené, upekli bochníky nekvašeného chleba. Těsto bylo bez kvasnic, protože při útěku z Egypta neměli čas si opatřit jídlo na cestu.
Proto se nyní o svátku Pesach nejí nic kvašeného, aby si lidé připomněli onen spěch na útěku z otroctví a následný nový začátek v Zemi zaslíbené.
Podle židovského zákona[i] je prý v pořádku sníst něco, co kynulo nebo kvasilo méně než 18 minut.
Proč?
Protože 18 minut kvašení je dost krátká doba, takže nijak neodporuje symbolice spěchu.
[i] Židovský zákon = halacha. Halacha obsahuje náboženská pravidla a tradice. Tu a tam se halacha promítne i do legislativy moderního izraelského státu. Třeba právě v případě svátku Pesach – zákaz prodeje kvašených a kynutých výrobků v supermarketech vychází z náboženské tradice.
Poznámka: Pamatujete na příběh o tom, jak se Ježíš a jeho učedníci sešli na večeři a Ježíš se s nimi dělil o chléb a víno? Tak to je ono: Poslední večeře Páně je večeře oslavující svátek Pesach. Nebo také Velikonoční večeře.
